honić ip někoho/něšto • někoho ćěrić ip, někoho zehnać p/hnać ip, někoho pohonjować ip Wowčer je swoje wowcy stajnje hakle w nazymje domoj hnał. W přestawce pohonjowaše jich trenar do ofensiwnych akcijow. někomu měra njedać/njepopřeć (někoho bjez přestawki honić) někomu na pjaty stupać (někoho honić a při tym kontrolować) někomu wodychnyć njedać (někoho bjez přestawki honić) někoho do skoka ćěrić (někoho pohonjować) • hońtwjerić ip, na hońtwu hić ip, někoho přesćěhać ip/přesćěhować ip, někoho złójić p/łójić ip Smy cyły dźeń lišku přesćěhowali, ale na kóncu je nam tola twochnyła. Sobotu póńdu z Handrijom ryby łójić.
honić ip so wokoło • hawronić ip, so wokoło bručić ip, wokoło dundać ip, wokoło łazyć ip Cyłu nóc bych takle po měsće hawronić móhł. Tróšku po dróhach wokoło dundać, so tu a tam wusydnyć, tak sej dowol předstajam.
nazhonić p/nazhonjeć ip něšto • něšto dožiwić p/dožiwjeć ip, někoho/něšto zeznać p/zeznawać ip, něšto poćerpjeć p, něšto přetrać p Sym w Turkowskej cyle nowe wašnje kwasowanja zeznała. We wčerawšej hrě je naše mustwo poražku poćerpjeło. něšto na swojej koži pytnyć (něšto njepřijomne sam dožiwić) něšto na swojim ćěle začuwać (něšto njepřijomne sam dožiwić)
pohon|ić ~ju, ~iš, pret ~ich, ~i p || pohonj|eć ~am, ~eš ip 1. antreiben; 2. (↕ pozbudźeć / pozbudźić) ermuntern, anspornen
pohonić p/pohonjować ip někoho • někoho honić ip, někoho ćěrić ip, někoho hnać ip, někoho zehnać p Pastyr zehna swoje wowcy hromadźe, zo by z nimi dale ćahnył. někomu měra njedać/njepopřeć (někoho bjez přestawki honić) někomu na pjaty stupać (někoho honić a při tym kontrolować) → pozbudźić
přehon|ić ~ju, ~iš, pret ~ich, ~i p || přehonj|eć ~am, ~eš ip || přehonj|ować ~uju, ~uješ ip durchtreiben, durchjagen
flex • přehon|ić~ju, ~iš, pret ~ich, ~ipdurchtreiben, durchjagen
zhonić p • słyšeć p/wusłyšeć p, so něčeho dowědźeć p, připadnje zasłyšeć p We wonej nocy sym so potajnstwa swojeho praweho pochada dowědźał. • wobch.: něšto sobu dóstać p něšto zasłyšeć, ale njedosłyšeć (jenož njedospołne informacije wo něčim dóstać) → wotkryć
nimo 1. indekl. vorbei, vorüber; ~ hrabnyć einen Fehlgriff tun; 2. prep. gen vorbei; rěčka pluskota ~ twornje der Bach fließt an der Fabrik vorbei; 3. konj. (↕ porno) außer, ausgenommen; ~ njeho nichtó přišoł njeje außer ihm ist niemand gekommen
• nimoindekl.vorbei, vorüber; ~ hrabnyćeinen Fehlgriff tun
• nimoprep. genvorbei; rěčka pluskota ~ twornjeder Bach fließt an der Fabrik vorbei
• nimokonj.(↕ porno)außer, ausgenommen; ~ njeho nichtó přišoł njejeaußer ihm ist niemand gekommen
nimo • je po něčim, ke kóncej, přewinjene, wotzamknjene, hotowe, z něčim je kónc, wěc je wotbyta/skónčena/dokónčena/zrjadowana, zalětnjene Zapłać pokutu a z tym je ta wěc wotbyta. Njeskutk sta so w 70tych lětach a je mjeztym zalětnjeny. Njehodźi so tuž hižo pochłostać. ćah je wotjěł (składnosć je skomdźena) z blida być (něšto je wotbyte) • bjez, z wuwzaćom Wšitke šule z wuwzaćom našeje su so na stawku wobdźělili.